Psaní do světa

Vloni začátkem školního roku jsme sepisovali odpovědi kamarádům z jiného školního zařízení, s nimiž si již nějaký čas vyměňujeme pozdravy, přání, sdílíme své zážitky a radosti; prozrazujeme jim naše plány a očekávání; někdy se i navzájem obdarováváme vlastními výrobky. Děti vždy projevovali radost z obdrženého psaní a v jedné z debat o této aktivitě vzešlo přání, zdali bychom takto nemohli komunikovat se světem. Následně jsme se pomocí všemocného internetu seznámili s „postcrossingem“, což je projekt určený ke generování adres lidí, kteří se nehodlají vzdát – postupně mizející formy komunikace – ručního psaní pohledů a dopisů.

Tento projekt vznikl přibližně před dvaceti lety v Portugalsku, ale největší oblibě se těší v německy mluvícím prostředí, ačkoliv nejvíce členy disponuje Rusko, přičemž nezanedbatelnou členskou základnu mají další světové velmoci jako USA a Čína; nicméně Češi, Moravané a Slezané patří rovněž k velmi aktivním členům. 

Takřka okamžitě jsme se pro tento projekt nadchli, toužili se zaregistrovat a hned narazili na první obtíže. Nejprve jsme se museli představit a  zdánlivě jednoduché otázky – „Kdo jsem? Co chci o sobě říci ostatním, světu? Co mám rád? Co mě dělá radost?“ přinášely zajímavé odpovědi, které si děti připravili a prezentovali před ostatními, z čehož jsme za pomoci paní asistentky učinili záznam, jenž jsme si opětovně poslechli a analyzovali svůj vlastní projev. Poté jsme si uvědomili, že náš mateřský jazyk nám ke komunikaci se zahraničím není moc k užitku a tudíž jsme naše vyjádření přeložili alespoň do anglického jazyka.

Již druhý den po této registraci jsme začali nadepisovat adresy cizích – v systému pochopitelně zaregistrovaných – lidí, kteří byli zejména z německy mluvícího prostředí. Mezi prvními systémem vygenerovanými adresami byla i jedna z velmi problematické oblasti, konkrétně z poloostrova Krym, což se stalo předmětem vášnivé debaty. Nakonec jsme odeslali do světa pět pohlednic naší obce a již druhý den očekávali plnou schránku pohledů ze světa a … zažívali zklamání, že nic nepřichází, až jednou po čase přišel první pohled z Německa se švýcarskými Alpami, nedlouho poté další z menších obcí v Německu, pak již z hlavního města Německa a po několika týdnech se ozvala paní knihovnice z brazilského pralesa, přišel pozdrav od paní učitelky z Japonska atd.

Na počátku nového školního roku máme v krabici od bot již padesátku pohledů z různých zemí, s rozličnými motivy a v odlišném provedení, což se také stává skvělým impulsem k rozhovoru s dětmi a působí inspirativně. Děti si pak při vlastním psaní dávali opravdu záležet a povzbudivá slova paní asistentky byla tak záhy doplněna chválou ze zahraničí. Musím konstatovat,  že doposud jsme opravdu měli i štěstí na několik „dobrých duší“, na „lidi z oboru“, kteří zaslali nejen krásné pohledy jednotlivým dětem, ale rovněž zformovali několik opravdu povzbudivých vět každému jednotlivci.

Děti tento projekt vskutku  vzaly za své a zajímají se o něj, tudíž uvidíme, jak se nám také v tomto ohledu povede nový školní rok. 

Mgr. Tomáš Michal a paní asistentka Jana Černíková.