ARTEblog
„ARTEblog jsou autentická slova dětí a dětí v nás. ARTEblog je místo pro každého“
Arteterapie s Terkou
Arteterapie
Pravidelně každý týden probíhají v našem dětském domově společná arteterapeutická setkání, která dětem dávají možnost vyjadřovat se nejen slovy, ale i prostřednictvím výtvarného umění.
Terapeutkou je zkušená Mgr. Bc. Terezie Nádvorníková, jež do Horní Plané dojíždí z Českých Budějovic. Základy čerpá z Rožnovské arteterapie, jejímž cílem je řešení emocionálního zauzlení v rodině a podpora osobnosti jednotlivce. To umožnuje osobní růst dítěte a jeho směrování k aktivitám, které umožní vést „kvalitnější“ život.
Děti se zároveň učí lépe rozumět svým pocitům a zlepšují si své komunikační a sociální dovednosti.
Zde si přečtěte rozhovor s Terezií Nádvorníkovou.
Rozhovor s arteterapeutkou Terezií Nádvorníkovou
Mgr. Bc. Terezie Nádvorníková dojíždí do Horní Plané pravidelně každý týden. V dětském domově se věnuje arteterapii, se kterou dosahuje skvělých výsledků. Jak sama říká, práce s dětmi ji naplňuje.
Proč jste se rozhodla věnovat terapeutické práci?
Původně jsem chtěla být učitelkou v mateřské škole, ale máma mi to rozmluvila. Viděla mě spíše na umělecké dráze, tak jsem studovala keramickou školu. K práci s dětmi mě to ale stále táhlo, takže jsem na keramice začala pracovat s postiženými dětmi. Následoval další krok, a to studium rehabilitační péče na Jihočeské univerzitě v Českých Budějovicích, ke kterému jsem si poté přidala studium psychologie, obor arteterapie. Spojilo se mi tak výtvarno se sociálně-psychologickým rozměrem. To byla moc dobrá zkušenost. Terapeutické práci se již věnuji zhruba 20 let, přičemž už něco přes 10 let pracuji především s dětmi.
Jak byste krátce vysvětlila, co znamená arteterapie?
Možnost vyjádřit se jinak než slovy. Velkou roli hraje exprese, jde o výtvarné vyjádření, pro člověka je to jiný druh sebenáhledu. Jednoduše řečeno – jde o to nahlédnout do svého nitra jinak než verbálně přes slova. Cílem je sebeúzdrava. Mimochodem už jen tou samotnou aktivitou dochází k odreagování.
Otevřou se vám děti touto formou?
Velmi často. U dětí je to účinná metoda. Neumí slovy popsat, co se jim děje, tak jim dáte pastelky a ony se vyjádří skrz své obrázky a barvy. Na začátek vždy používám jednoduché cvičení, test, ve kterém děti nakreslí pět barevných puntíků. Už jen z toho poznám, co prožívají. Zda jsou naštvané, klidné a tak dále. Ještě dodám, že ony nemají vyloženě za úkol vyjádřit své emoce prostřednictvím obrázku. Prostě něco kreslí. A já v tom pak čtu.
A jak následně řešíte problémy, které z obrázků vyčtete?
Je rozdíl mezi domácí a ústavní výchovou. V ústavní výchově je to složitější, protože je tam potřeba souhra více lidí. Čím více děti strádaly z hlediska rodičovské péče, tím více náhradních lidí potřebují k tomu, aby se vztahová traumata narovnala. Hodně je to následně o spolupráci učitele a vychovatele.
Dá se obecně říct, co děti v dětském domově nejvíce trápí?
Samozřejmě jim nejvíce chybí rodinné zázemí. V tom mají velký deficit. Mají narušenou vztahovou vazbu, která je velmi důležitá. Proto je třeba, aby se dobře napojil vychovatel s učitelem. Když se to podaří, je to velká pomoc. Mohou tak dobře zažívat úspěchy, pocit bezpečí a tak dále. V Horní Plané je výhodou, že je součástí dětského domova škola. Může tak lépe fungovat součinnost učitele s vychovatelem, v čemž vnímám velký potenciál. Když se učitel s vychovatelem domluví, když spolu dokážou komunikovat, hledat směr, jak dítě rozvíjet, je to pro děti velká pomoc. Jenom dodám, že je v Horní Plané skvělý tým učitelů, které slyší na potřeby dětí. Ví, že když nejsou v pohodě, nic je nenaučí. Dost se tedy věnují i jejich psychické stránce. Navzájem spolupracují, což je cesta k tomu, aby děti s nejhoršími poruchami chování nekončily třeba v pasťácích.
V dětském domově trávíte dva dny v týdnu. Vzhledem k počtu dětí je mi jasné, že vám rukama neprojdou všechny. Jak tedy vybíráte ty, které potřebují arteterapii?
Smlouvu mám na děti se specifickými potřebami. Mají mentální deficit, nebo nějaký psychosomatický hendikep. Pak jsem tady také pro děti, které jsou indikované k terapeutické podpoře. Jinými slovy – když u nějakého dítěte dojde ke zhoršení chování, jsem mu k dispozici.
Arteterapie stojí na kreslení. Nestydí se děti před vámi?
Snažím se, aby věděly, že to nikde nebudu ukazovat. Že je to jen mezi námi.
Máte svou práci ráda?
Moc. Miluju děti a ony to ví, proto si myslím, že ke mně rády chodí. I v soukromé praxi. Tohle nejde dělat, aniž by člověk děti a svou práci neměl rád.